Náádech...po jednom takovém nádechu spustí v pořadí čtvrté album kapely, která má u nás již zavedené jméno (a to je ocenění hodné vzhledem k jeho krkolomnosti) a osobitý xicht. I já jsem potřeboval takový hluboký nádech při snaze nějak ohodnotit a smysluplně popsat svoje pocity, ze vstřebávání téhle nahrávky. Co se týče nějakého opisu pro posluchače, kteří tuhle bandu znají a nebo ji dokonce mají v oblibě, je to věc vcelku snadná. Pokračuje se tam, kde se končilo naposled. Melodický metal se specifickým vokálem, který někomu sedne a někomu třeba ne, ale vždycky bude mít výhodu minimálně v osobitosti.
 
Co se problematičnosti onoho vynesení verdiktu nad tímto titulem týče. Jsou alba, která člověka nějakým způsobem chytí a osloví a při hodnocení se pak onen jedinec jen rozplývá. Dále jsou tu případy, které jsou tak hrozné, že člověk neví, co kritizovat dřív. A potom jsou desky, které nejsou nijak špatné, člověk ví dobře, že mají svou kvalitu a přesto ho nijak nenadchnou. Není moc co hanět a na druhou stranu těžko také něco vyzdvihovat. V mém případě je to tak trochu případ této nahrávky.

Celé to plyne ve svižném tempu, dá se u toho potřepávat hlavou, je tu dostatek snahy o invenci, dostatek nápadů, aby se člověk neukousal nudou a přesto necítím nijak výraznější potřebu  poslechnout si „Of Us“ po dopsání recenze znovu. Ale je to samozřejmě jen subjektivní úhel pohledu, který se pokouším tak okatě okecávat jen proto, aby bylo jasné, že si SIX DEGREES OF SEPARATION drží nadále svou kvalitativní laťku na jisté výši a rozhodně nezklamou ty, kterým se zamlouvaly předchozí počiny.

Ten, kdo na jejich tvorbu nikdy nenarazil, by měl zvědět, že se jedná o osobitý a melodický mix, který není ani thrash metalem (i když si z něj občas bere nějakou tu říznost), ani heavíkem (i když je dostatečně zpěvný a svižný), ani nějakou odrůdou doomu či postdoomu (i když  náladové melodiky si bere víc než dost). Kapela vše dělá tak nějak po svém a kapitolou samou pro sebe je Radkův skřetí zpěvořev.

Sám za sebe můžu říct, že se mi opravdu líbí „Idiot“ (to nebude náhoda hehe) a že se mi paradoxně nejvíc zamlouvají sóla a motivy, které mi svou náladou lehce připomínají Paradise Lost. Žádné vykrádání. Jen mi tyhle britské legendy připomenula nálada, která je v oněch chvílích z hudby cítit.
Většina songů je inspirována reálnými postavami a taky proto se jmenuje „o nás“. Je potom logické, že se v hudbě odráží široká škála pocitů. Nic šokujícího, objevného nebo dech beroucího. Jen život. Který sám dokáže člověku mnohdy ve své obyčejnosti přinést to nejroztodivnější a nejmagičtější... možná sami právě tohle najdete v hudbě SIX DEGREES OF SEPARATION...výýdech!